Město Jablonec nad Jizerou (německy Jablonetz an der Iser) se nachází v okrese Semily v Libereckém kraji. Žije zde přibližně 1 600 obyvatel. Jelikož se nedaleko, při pěší cestě pouze přibližně 21,9 km, nachází Jablonec nad Nisou, užívalo se někdy též označení Český Jablonec nebo Jabloneček. Jméno Jablonec nad Jizerou používá úředně tato obec až od roku 1916.
Pří dělení dědictví mezi pány z Waldsteina, Hynka z Gylemnicze (jilemnické tvrze) a Henyka z Sstiepanicz (Štěpanic), 22. června 1492 získal Hynek z Waldtssteina a z Gylemnicze do svého dílu mimo jiné majetky, poprvé v dochovaných pramenech zmíněný tento Jablonec, tedy celou ves Gablonecz a dvory kmetcí, tedy selské, s platem i pustou ves Wogtiessycze (Vojtěšice).
František Josef I. rozhodl o povýšení Jablonce na městys 14. února 1896, což bylo všeobecně prohlášeno 24. února 1896, a privilegiem, nikoliv ze 7. června 1896, ale ze 7. července 1896, Jablonci udělil znak, kdy místo starší pečetní figury svatého Prokopa v mitře s čertem na řetězu v pravici a opatskou berlou v levici umístěné v kartuši pod nápisem WESS IABLONETZ. Mezi obecné figury jabloneckého znaku patří jabloň, zeď, kostel, přívoz i most.
Výnosem c. k. ministerstva vnitra z 26. července 1916, číslo 26.087, je na žádost obecního zastupitelstva rozšířen název místní obce Jablonec na Jablonec nad Jizerou a v němčině z Jablonetz na Jablonetz an der Iser.
V roce 1971 byl Jablonec nad Jizerou nepřímo povýšen přiznáním městského národního výboru na město.
Jizera (německy Iser, polsky Izera) je řeka v České republice. Je to pravostranný přítok Labe. Délka toku je 164,6 km. Plocha povodí je 2193,4 km².
Podle této řeky byly pojmenovány Jizerské hory, slovo samotné má starobylý, snad keltský původ. Základem slova je kořen *is-, sufigovaný pomocí -(i)r-, srovnej příbuzné staroindické isirás (prudký, rychlý, čerstvý, silný). Název je uváděn jako Gizera již roku 1297.
Jizera pramení v Jizerských horách na jihovýchodním úbočí Smrku ve výšce cca. 980m, poté protéká Velkou jizerskou loukou (Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery), tvoří v délce asi 15 km česko-polskou hranici. Původně měl tuto hranici tvořit celý její horní tok, po ustavičných a velice úporných hraničních sporech v letech 1537–1845 o to, který ze mnoha potůčků na Smrku je ten pravý, byla státní hranice rozhodčí komisí určena dvakrát lomenou přímkou od sedla mezi Smrkem a Smrekem po Velkou Jizerskou louku. Dále protéká po hranici Krkonošského národního parku, Podkrkonoším a následně přetíná Ještědsko-kozákovský hřbet. Po celou tuto dobu má řeka bystřinný charakter, až k Turnovu se tak střídají úseky s výrazným spádem a kamenitým řečištěm s klidnějšími úseky. Menší, levé rameno v Turnově se nazývá Malá Jizera. Od Turnova Jizera protéká otevřenou krajinou, kde má spíše mírný spád. Řeka se po 164 km vlévá do Labe pod Káraným (samo ústí se nachází již v katastrálním území Lázně Toušeň, mezi Brandýsem nad Labem a Čelákovicemi).
Jizera je významným vodním tokem, je to pstruhová řeka, má také vodácké využití. Především však slouží jako zdroj pitné vody, čerpají z ní úpravny vody v Benátkách nad Jizerou a Sojovicích. Úpravna vody v Káraném, nedaleko Jizery a jejího soutoku s Labem, je jedním ze zdrojů pitné vody pro Prahu.
Komentáře
Okomentovat