Přeskočit na hlavní obsah

Zámek Humprecht


Humprecht je zámek v okrese Jičín s výraznou elipsovitou stavební dispozicí, vystavěný v letech 1666–1668. Leží v CHKO Český ráj, asi 0,5 km severozápadně od Sobotky, na stejnojmenném katastrálním území.

Humprecht je lovecký zámeček a byl letním sídlem Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Návrh vytvořil Carlo Lurago ve stylu manýrismu, s prvky pozdní renesance a raného baroka, pravděpodobně jako parafrázi Galatské věže v Cařihradě. Stavbu probíhající v letech 1666–68 vedl Francesco Ceresola, který také zámek po požáru roku 1678 opravil a zvýšil o jedno patro. Tím však byly přetíženy základy, takže musely být zbourány přízemní hospodářské budovy a základy zpevněny kvádry z pískovce. Zlatý půlměsíc byl na vrchol umístěn roku 1829 místo původního zrezivělého slovanského kříže na základě pověstí o tom, že Heřman Černín byl vězněn v Turecku.

Po Černínech zámek koupila roku 1738 rodina Netolických (Václav Kasimir Netolický z Eisenbergu), ovšem pomalu chátral. V letech 1937–39 byl rekonstruován. Za druhé světové války o něm Němci uvažovali jako o možné letecké pozorovatelně. V 70. letech 20. století byl zámek důkladně opraven.

Lovecký zámek s elipsovitým půdorysem je umístěn na čedičovém návrší nad městem. Nad první střechou je umístěna elipsovitá lucerna (menší elipsovitá věžička) zakončená špičatou kuželovitou střechou, na které jsou umístěny čtyři komíny a která je zakončena půlměsícem. V horní části spodního patra se nachází dřevěný ochoz umístěný na kamenných krakorcích. V zámku je 27 místností, uprostřed stavby se nalézá šestnáct metrů vysoká elipsovitá hodovní síň s výbornou akustikou, kde se často konají koncerty a svatby. Na jejím stropě je namalován znak Černínů od R. Beneše, v dolní části malby al secco od R. Wiesnera vztahující se k životu Humprechta Jana. V místnostech rozestavěných do elipsy kolem akustické hodovní síně je umístěna zámecká expozice, a v místnostech druhého patra potom expozice Muzea města Sobotky- např. Mánesův Prapor Národní gardy z roku 1848. Tzv. „myší dírou“ lze vystoupit na věž, odkud je pěkná vyhlídka na celý zdejší kraj. Parkoviště je cca 300 metrů u hřbitova. Cestou podél hřbitovní zdi je krásný výhled na město. Na okraji lesoparku je koupaliště s chatkami.

Okolo zámku byla obora pro jeleny, později přeměněná na bažantnici.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rokytnice nad Jizerou, Lysá hora

Rokytnice nad Jizerou (německy Rochlitz an der Iser) je město a horské letovisko v západních Krkonoších. Nachází se v Libereckém kraji, v okrese Semily, v protáhlém údolí Huťského potoka mezi masivy hor Stráž (782 m), Čertova hora (1022 m) a Lysá hora (1344 m) a podél levého (východní) břehu řeky Jizery. Žije zde přibližně 2 600 obyvatel.

Rokytnice nad Jizerou, Lysá hora, Krkonoše

Lysá hora (německy Kahleberg) je vrchol ležící v Českého hřbetu, v Krkonoších. Výška hory činí 1344 m. Z Rokytnice nad Jizerou míří k vrcholu sedačková lanovka až do výše 1310 m, kde se nachází její horní stanice. Lanovka je v provozu pouze v zimním období. Při velmi dobré viditelnosti je Lysá Hora spolu s hřebenem Krkonoš k zahlédnutí i z Prahy z dálky 120 km.

Zámek Valdštejn fotografie

Valdštejn (Waldstein) je zřícenina v okrese Semily blízko Turnova, v oblasti Českého ráje. Rodový hrad pánů z Valdštejna pochází z druhé poloviny 13. století. Je jedním z nejstarších hradů v tomto kraji.Nyní je Valdštejn v držení města Turnova. Hrad postavila jedna z větví rodu Markvarticů asi v letech 1260 až 1280. Byl to zřejmě Jaroslav z Hruštice či jeho syn Zdeněk a Valdštejn se pak stal jejich rodovým sídlem, podle něhož oni i jejich potomci používali predikát páni z Valdštejna. Jsou označováni jako Valdštejnové. Jaroslav z Hruštice (Hruštice byla tvrz u Turnova) zprvu používal jméno Jaroslav z Lemberka, protože byl příslušníkem rodiny Lemberků, třetím synem Havla z Lemberka. Havel z Lemberka pocházel z rodu Markvarticů, který získal v severních Čechách rozsáhlá území za pomoc Přemyslovcům. Matkou Jaroslava byla Zdislava z Lemberka, svatořečená v roce 1995.